Vandr pro starší oddíl

Vandr pro starší oddíl 8.-10.11.2013

Již po dlouhé době se konal vandr pro starší oddíl. Je to akce, jíž se účastní skauti od 12 let a spočívá v tom, že je to prodloužená výprava s přespáním. Vandr pořádal "Sany", Lukáš, na chatě svého strýce v Bránově u Roztok, kde žil i spisovatel Ota Pavel.

Sraz jsme měli v pátek v půl páté v Nučicích na vlaku. Odtud jsme jeli ve velmi nízkém počtu, a sice: Márty, Niki, Tonička, Lůca a Denisa. Lokálkou jsme dojeli do Berouna, kde jsme se připojili k mořiňským, jichž nebylo také zrovna nejvíce. Odtud jsme jeli do Roztok u Křivoklátu. Už byla tma a od vlaku jsme museli jít na chatu pěšky. Sany nám ale nakonec jel naproti a vzal nám krosny, přeci jen jsme v nich měli spacák, karimatku, jídlo a pití na celý víkend. Na místo jsme nedošli ani tak pozdě, ale byla tma jak v deset večer. 

Večer jsme se šli ještě projít do okolí, byli jsme rozděleni do dvou týmů a z víkendu jsme si udělali takový mini-tábor, dva týmy proti sobě. Úkolem bylo, díky vítězstvím v různých úkolech sesbírat co nejvíce indícií a co nejdříve uhodnout věc, ke které se všechny vztahují. Soutěže byly nejrůznější, od šifer, po matematické pexeso a nechyběly ani logické hádanky.

Večer jsme pak měli volno a zabydlovali jsme se na spaní. K našemu překvapení jsme měli k dispozici posteli, i povlečené peřiny, tudíž jsme ani nemuseli vyndávat spacáky. (Teda pokavaď nebyla někomu opravdu kosa.)

V sobotu jsme se vypravili na vyhlídku na kopec. Byl tam dost vítr, ale výhled stál za to. Během dne jsme ještě hráli naši týmovou hru. Lucka nad tím přemýšlela každou minutu, v noci, neustále byla ponořena do myšlenek, co by ona hesla mohla skrývat. Ovšem najednou jsme dostali jednu kartičku, Niki se na to podívala a okamžitě jí to došlo. Šli jsme tedy nahlásit výsledek a vyhráli jsme celou hru. :D .

Ve volných chvílích se mohl člověk i prospat, či si s ostatními zahrát kulečník nebo Aktivity. Ty jsme si zahráli večer všichni. Byla to opravdu legrace a někteří mají opravdu smysl pro popis. Jak byste nakreslili listový špenát, neprůstřelné sklo či antivirový program? Nebo jak byste předvedli „z doslechu“, rezervní kanistr nebo oheň? Občas to bylo fakt zajímavé. Večer se opékali buřty na grilu.

V neděli ráno jsme se pomalu balili, uklízeli po sobě a připravovali se na cestu. Samozřejmě po tak krásném víkendu se nikomu nechtělo domů, měli jsme i hezké počasí. Cestou zpět jsme se zastavili v Pamětní síni Oty Pavla v přívozu. Tam jsme shlédli několik historických fotografií, kopií z obálek jeho knih a pár rukopisů. Na vlak jsme šli jinou cestou a já měla pocit, že je delší než ta na chatu. Možná jsme byli již vyčerpáni. Každopádně vlakem jsme dojeli opět do Berouna, kde jsme ale k naší smůle čekali něco kolem hodiny a půl. Každý si koupil něco mlsného a hráli jsme tam „bombu“. Něco na bázi slovního fotbalu, rovněž se to týká osvojení slovní zásoby.

V posledním vlaku jsme jeli téměř ve složení jako na začátku. Tedy jel s námi ještě Tonda, jenž bydlí v Tachlovicích, ale je z mezouňského oddílu. Cestou jsme probírali hry a historky z tábora. Přijeli jsme do Nučic, trochu pršelo a ačkoliv neradi, museli jsme se rozloučit. 

Antonie Razáková