Opět po roce do nitra vápencových hor 18.1.2014

Již tradiční zimní výprava do mořinských vápencových dolů.

V sobotu jsme se sešli jako vždy - na nučické návsi kolem osmé ranní hodiny. Jak už to bývá, někteří přišli i na poslední chvíli. Mezi zúčastněnými nesměly chybět Terka a Verča, dále přišly i Ája se Soňou, jež na naší výpravě byla teprv poprvé. Nesmíme opomenout ani Kačku, které se také podařilo přijít.  V 8:20 jsme odjeli autobusem 311 na Mořinu. Ještě cestou v Nučicích, Na Krahulově se k nám připojil Márty, vedoucí výpravy, a v Mezouni přistoupil tamější oddíl.

Márty :-)

Ovšem počet zúčastněných nás tolik šokoval, Mártymu málem zaskočil dech - vždy na výpravu přišlo z Mezouně max.5 dětí a dnes jich bylo i víc než nás tachlovických. První si to do autobusu nakráčel Radek s Kubou, které nazývám Imunitou mezouňského oddílu, jelikož ti dva se účastní snad každé akce. Společně jsme dojeli na Mořinu, kde jsme se před Dětským domem připojili k mořinštím. K našemu milému překvapení přijeli až tam ještě Kuba, Honzík, Vendy, Nela, Láďa, Martínek a Péťa i s paní Šilarovou, paní Pěknou a paní Hilleovou, jež šly s námi.

V tomto konečném počtu jsme společně stoupali nahoru k lomu. Tam nás přivítal Karel, jenž tam pracuje a umožnil nám se kouknout do prostor veřejnosti běžně nepřístupných. Chodili jsme v podzemních chodbách, později jsme měli i tu čest vidět netopýry. Dnes jsme toho prošli mnohem více než minulý rok, protože minulý rok byly promáčené cesty, takže jsme toho ani víc projít nemohli.

Naše cesta směřovala k zatopenému lomu Velká Amerika a dál na povrch. Cestou jsme se stavili u zvonu připomínajícího legendu o Hansi Hagenovi. Podle legendy to byl voják z 2.světové války, která se v dolech ukrýval a živil se krádeží jídla horníků. Ti se zlobili a v dolech ho honili. Jelikož on to tam příliš neznal, hodil za sebe rušní dynamit a způsobil zasypání chodby. K jeho smůle pak ale zjistil, že druhý východ už není, tak se tam zastřelil. Na tom místě je dnes zvon, na nějž podle pověsti kdo 3x za sebou v naprosté tmě zazvoní, pro toho si Hagenův duch přijde.

Další chodba byla zase prudká, vedla hodně do podzemí. Dole byla ale zatopená. Viděli jsme tam nějaké přístroje a dokonce tam snad Čopek našel raka. Tak mnozí z nás viděli poprvé raka. :D

V jiné chodbě byly zase vidět jazyky ztuhlé rozteklé hlíny.

Naše výprava se chýlila ke konci a my po dlouhé době vyšli na povrch. Ocitli jsme se v lese, v takové rokli. Zde bylo v plánu se najíst a opéct buřty. Někteří to viděli trochu pochybně vzhledem k podmínkám, bylo mokro a zima, někteří se obávali, že se nepovede z mokrého dřeva rozdělat oheň. Ovšem máme šikovné vedoucí, kteří to dokázali :) .

Už bylo odpoledne, do odjezdu autobusu z Mořiny už moc nezbývalo a naskytla se otázka, jak se dostaneme na cestu. Když půjdeme zpátky podzemní chodbou, nestihneme to. Pak jsme ale viděli Karla s lanem v ruce, tak nám to došlo. Vyšplhal po skále nahoru a lano uvázal za strom. Dospělí vedoucí se po jídle rozmístili u lana po trase  nahoru a pomáhali nám se "šplháním". Rozloučili jsme se s Karlem, který se vracel do lomu, a my šli na Mořinu. Měli jsme to akorát, čekali jsme maximálně 5 minut, což není moc. Domů jsme jeli jako jsme přijeli, děti se postupně odpojovaly. My do Nučic přijeli v půl čtvrté odpoledne. 

Výprava byla opravdu vydařená, těšíme se na další a snad bude větší účast. ;)

Antonie Razáková